Obyčejný den může být neobyčejný

Možná se vám to taky stává, když si chcete užít víkend. Po pracovním týdnu si jednoduše chcete odpočinout. Plánujete si, jak pojedete na výlet, nebo že si přečtete knížku na zahradě. Že se sejdete s přáteli nebo půjdete na koncert. Prostě si plánujete volno a moc se na něj těšíte.

Ale někdy se stane, že nám to volno a naše plány něco naruší. Třeba máme naplánovaný víkend a je špatné počasí, i když hlásili, že bude hezky. Nebo vstaneme a necítíme se dobře. Nebo jsme prostě unavení a nejde to. Těšíme na to, jak si sedneme na terásku, budeme si číst na sluníčku a užijeme si klid a pohodu – místo toho soused celý den řeže cirkulárkou dřevo. A je po klidu. Je tolik situací, které nám to mohou zhatit.

Možná lepší než se těšit, až bude volno, čas a ideální podmínky je užívat si i obyčejných dnů, které máme. Když se naučíme všímat si prostých věcí, tak budeme mít život mnohem bohatší, hezčí a zajímavější.

Já jsem se byl ráno projít venku na Hradčanském náměstí. Je neděle, svítí sluníčko a je klid. Můžu vám říct, že během té krátké půlhodinky jsem tam měl spoustu občerstvujících prožitků. Je to jako chvála obyčejného dne a normálních věcí. Nezažil jsem nic mimořádného, jen jsem si všímal obyčejné věci.

Třeba když jsem šel po ulici, skoro každý z nás kouká pod nohy, aby nezakopl, nešlápl do něčeho nebo si nezvrtnul nohu. Já se díval na to, jak je dělaná dlažba. Fascinovalo mě, kolik úsilí do toho dali ti muži, kteří dlažbu pokládali, jak byli zruční. Jaké jsou v dlažbě zajímavé vzory a jak krásně to vypadá.

Nebo jsem si všiml, že na zastávce tramvaje stojí dva lidé. Paní, které bylo přes padesát, stála s tváří natočenou ke sluníčku a užívala si ho. Vedle ní byl mladý kluk, který stál ve stínu stříšky, koukal do mobilu a něco na něm řešil. Jak obrovský rozdíl to je. Ale možná si to oba užívali po svém 😊

Když jsem se procházel, díval jsem se na to, jak pučí listy na stromech a keřích, jak to všechno kolem kvete a je to úžasné. To je třeba další taková prostá věc, kterou často přehlížíme a opomíjíme. Přitom příroda je nekonečným zdrojem inspirace, klidu a dobré nálady.

Téměř všichni pracujeme, honíme se za něčím, co v tu chvíli považujeme za důležité. Dnů volna máme za celý rok opravdu málo. A tak se do nich snažíme naplánovat spoustu věcí a akcí, využít ten čas co nejlépe. Pak třeba nevyjde počasí, jsme nemocní, nebo se nepovede něco jiného a jsme z toho celí rozmrzelí.

Já jsem svého času pracoval ve velké nadnárodní firmě. Měl jsem na starosti finance a nebylo možné si vzít volno na delší dobu. Odpočinek jsem ale potřeboval. Tak jak to udělat? Nakonec jsem se domluvil a bral jsem si několik pátků za sebou volno. Udělal jsem si takové prodloužené víkendy. Tenkrát mi to ohromně pomohlo. To může být jeden z příkladů, jak si udělat více prostoru sám pro sebe, zregenerovat se po náročné práci a nabrat novou energii.

Užívat si obyčejného dne pro mě také znamená, že se někdy zastavím a nespěchám. Máme často tendenci snažit se stihnout všechno – někdy i to, co není možné. A třeba ženy v tom úplně vynikají. Když jdou na nějaké setkání, schůzku nebo do práce stihnou vyndat věci ze sušičky, dát nádobí do myčky, zapnout ji, a tak dál. A pak často chodí pozdě, protože ještě něco potřebují stihnout nebo zařídit to nebo ono.

To ale neplatí jenom pro ženy, ale i pro muže. Někdy se prostě raději zastavte a nesnažte se stihnout všechno. Místo toho, abyste tam ještě něco nacpali, zastavte se a podívejte se kolem sebe. Pod nohy, na slunce, na svět kolem sebe. Ty malé a krátké okamžiky nás občerství. Udělají z obyčejného dne krásnou věc. Vždyť každý pracovní den může obsahovat alespoň jeden krásný zážitek.

Obyčejný den se dá prožít hezky, když do něj dáme nějaký hezký prožitek. Když si ho nenecháme vzít stresem, honěním a starostmi. Když raději nějakou věc vynecháme nebo odložíme a dáme tam to, co nás občerství. Když si užijeme obyčejný den, zastavíme se a vyhradíme si v něm malou chvilkou pro sebe.

Obyčejný den může být neobyčejný.

Tak ať se vám to daří.
Mějte se moc fajn a držte se života, který máte rádi.

Jaroslav Sokol